Jak byl Spolek přátel Hroznové kozy založen

roznová koza. Dvě slova, která řadě z vás ještě nic neřeknou. Říká se, že na začátku všeho bylo právě slovo. S trochou nadsázky se dá říct, že slovo stálo také za zrodem Spolku. Dal je učitel a znojemský písmák Jiří Svoboda. Odjakživa totiž přátelům a žákům vyprávěl pověsti, které na Znojemsku posbíral a které porůznu vycházely i tiskem. To slovo Jiří Svoboda dal, když v roce 2000 slíbil napsat první knihu znojemských pověstí. Při sběru podkladů objevil stopy staré kozí tradice. Kniha O znojemské věži a jiné pověsti skutečně vyšla a pro narození Spolku bylo důležité, že obsahuje i několik pověstí o Hroznové koze a její rodině.
Autorův kamarád Pavel Matyasko pověsti, zejména ty o koze, šířil mezi žáky hrádecké školy. Sám Jiří Svoboda byl zván na různé akce, aby četl nebo vyprávěl pověsti, a Hroznová koza se začala postupně usazovat v podvědomí kulturní veřejnosti. Pak přišli umělci s pokusy dát koze podobu. Bratři Jan a Petr Pátí ji na Svobodův popud vytesali do zátěžového kamene ze starobylého vinařského lisu. Jejich artefakt našel svoje důstojné místo na Mikulášském náměstí ve Znojmě. Další Hroznovou kozu vytvořila Lenka Skrabánková pro ochutnávku vzorků vrboveckých mladých vín ve vinárně U Legionáře.
Zatím nejčasťěji na veřejnosti předváděnou a také v médiích zveřejňovanou kozou je plastika v životní velikosti, dílo žáků ZVS Hrádek, kteří ji vyrobili pod vedením Pavla Matyaska v hodinách výtvarné výchovy.
O kozu projevila zájem rovněž exaktní věda. Badatelský rozměr událostem kolem do té doby spíš literárního fenoménu dodal archeolog Zdeněk Čižmář. Zorganizoval v únoru 2004 společně s Jiřím Svobodou, Lenkou Škrabánkovou a Pavlem Matyaskem výpravu do rakouského Eggenburgu. Ředitel tamního muzea Johannes M. Tuzar jim předvedl opravdovou lidovou sochu Hroznové kozy, jež je uložena v depozitáři Krahuletz muzea. Existence tradice Hroznové kozy na jihomoravsko rakouském pomezí byla poprvé potvrzena hmatatelným důkazem.
Jádro zákládajících členů budoucího spolku se záhy rozrostlo o Libuši Šuleřovou, která knihu pověstí ilustrovala a jak sama říká, v malbě Hroznové kozy našla zálibu. Ta vyústila například v její samostatnou výstavu akvarelů s kozí tématikou, která proběhla již v prosinci 2003 v galerii Na Věčnosti, nebo v sérii olejomaleb instalovaných ve vinotéce Vínovín. Dnes bychom mohli vést spory o to, kdo první nahlas vyslovil myšlenku založení spolku. Mohl to být podnikatel Jan Blažíček, který byl jako kamarád a soused výše jmenovaných zakladatelů s dosavadním děním v těsném kontaktu a který je schopen leccos zorganizovat a oplývá smyslem pro humor. Ten byl v onom prvním okamžiku skutečně namístě. „To je dost dobrá recese. Jo, založíme Spolek přátel Hroznové kozy, bude sranda". Takové byly bez rozdílu reakce každého, kdo se o nápadu poprvé dozvěděl. Když se věc ale promyslela do důsledku, bylo jasné, že o opravdovém občanském sdružení lze uvažovat ve vší vážnosti. A dnes je Spolek vnímán veskrze jako seriozně míněná instituce, která dbá o obnovu vinařských zvyků našeho koutu Moravy.
Za památný den, kdy byl položen skutečný základní kámen naši činnosti, povazuji jeho první členové 7. květen 2004. V Domě umění ve Znojmě, v kavárně Galerie, se tehdy uskutečnil večer nazvaný „Hroznová koza - pověsti mýty a písně". V pořadu zazněl klíčový projev Zdeňka Čižmáře.
Svoji premiéru si odbyla hymna Spolku, jejíž slova na Beethovenovu Ódu na radost nesložil nikdo jiný než Jiří Svoboda, jemuž kozáci (slangový výraz pro přátele Hroznové kozy) neřeknou jinak než Otec zakladatel. Během večera se četly pověsti, pěly kramářské písně, povídalo se o vinařském zvykosloví. Na sedm desítek návštěvníků mělo poprvé možnost vyplnit přihlášku do rodícího se sdružení. Večer byl ukončen sborovým spěvem spolkové hymny a odhalením Hroznové kozy jakožto nového znamení vinárny U Legionáře. Dnes má Spolek více jak pět desítek členů. Do jeho řad vstupují nejen jednotlivci, ale zájem projevili drobní vinaři, i nejvýznamnější vinařské podniky. Hlásí se vinařské obce. Za prvních osm měsíců činnosti spolek uspořádal pět větších akcí pro veřejnost a desítky dalších pro jednotlivé zájemce. Troufáme si tvrdit, že pojem Hroznová koza je už mezi místním obyvatelstvem na Znojemsku docela dobře zakořeněn. Podle pozitivních ohlasů návštěvníků, kteří se při cestách regionem o naší starobylé tradici dozvěděli, se dá navíc říct, že máme v rukou fenomén, který můžeme využít v úsilí přilákat k nám další turisty a milovníky vína. Spolek přátel Hroznové kozy v tomto bohulibém snažení rozhodně neřekl poslední slovo.

K tomu nám dopomáhej Hroznová koza s celou svojí rodinou!